Farní kostel sv. Mikuláše, Weiding
O KOSTELÍCH, KAPLÍCH, POMNÍCÍCH A VÝHLEDECH
Na mnoha místech v okolí Weidingu se nabízí nádherný výhled na horské masivy Bavorského lesa a Šumavy nebo až na Stadlern s Reichensteinem v pozadí. A často se zde otevírá výhled i na farní kostel sv. Mikuláše ve Weidingu. Starý farní kostel byl zcela zničen při velkém požáru Weidingu v roce 1836. Požár přežily bez úhony pouze tři budovy. V následujících letech byl kostel znovu vystavěn a v roce 1842 vysvěcen. Zvláštní pozornost si zaslouží románská křtitelnice, která dodnes stojí v zadní části kostela. Současné vnitřní vybavení kostela, které celkově působí barokním dojmem, bylo z větší části převezeno z jiných kostelů. Stranou od silnice do Schönsee stojí takzvaná Setterlova kaple. 22. srpna 1811 se na tomto místě narodil Andreas Setterl. Stal se mistrem měditepcem v Mnichově a z vděčnosti a na památku věnoval v roce 1870 tuto kapli na počest svaté Marie, Matky Boží. Setterlovu kapli doplňuje kříž nazývaný „Hofschousterkreuz“ a řada umrlčích prken. Kaple vybízí kolemjdoucí k zastavení.
Další informace:
Věděli jste to?
• Obec Weiding je co do počtu obyvatel nejmenší obcí okresu Schwandorf a třetí nejmenší obcí v Bavorsku (459 obyvatel). Sousední Stadlern je obcí s pátým nejmenším počtem obyvatel v Bavorsku.
• Stará bavorská koncovka -ing poukazuje již na rané osídlení Weidingu – pravděpodobně se jedná o nejstarší obec v širokém okolí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1270.
• Jen v obci Weiding a jejím okolí se nachází více než 80 křížů u cest, božích muk a jiných drobných památek. Jsou kulturně-historickým svědectvím lidové zbožnosti a zvyků a přispívají tak ke zvláštnímu charakteru venkovské kulturní krajiny.
Wotanstein
LEGENDAMI OPŘEDENÝ SKALNÍ ÚTVAR
Nedaleko odtud, jen několik set metrů vzdušnou čarou, uprostřed lesa v oblasti „Fuchswinkel“ na vrcholu kopce leží „Wotanstein“, bizarně tvarovaný a silně rozeklaný skalní útvar, který může v závislosti na počasí a ročním období probouzet divoce romantickou i strašidelnou atmosféru. Proč a kdy tento skalní útvar získal své germánské jméno, není známo. Předpokládá se, že se jedná o starogermánské obětní místo. Říká se, že pokud proklouznete otvorem mezi kameny, můžete si něco přát. Prolezte tedy na druhou stranu a odvažte se ohlédnout zpět: Tady sedí – „Wotan“. Ukazuje nám svůj profil s nosem zvednutým vysoko vzhůru. Obyvatelé Weidingu nemluví o „Wotanovi“, ale o „Wouzlovi“. Myslí jím lesního ducha, který nahání dětem strach a který, oblečený v medvědí kůži, vydává tajemné „wou, wou“. Možná, že je také hornofalcký výraz „Butzlkouh“ pro borové šišky odvozen od slova „Wutzl“. Lze z toho tedy vyvodit, že byla borová šiška pro Wotanovy stoupence posvátná?
Další informace:
Informace o stezce „Zum Wotanstein“ www.oberpfaelzerwald.de
Věděli jste to?
• Borové šišky určitě nepomáhají při bolestech zubů. Pokud však budete pokračovat od Wotansteinu směrem ke zřícenině hradu Frauenstein, uvidíte zde stát tzv. „Černý kříž“. Říká se, že když rozžvýkáte úlomek z tohoto kříže, uleví se Vám od bolesti zubů. Proto se mu v lidovém jazyce říká také „Kříž bolavých zubů“.
• Po okružní stezce „Zum Wotanstein“ (trasa č. 2) je pohodová túra dlouhá asi 10 kilometrů s celkovým převýšením necelých 200 m. Pěší cesta z centra Weidingu na Wotanstein a zpět trvá přibližně 3 hodiny.
Neueste Kommentare